Antonín Chittussi - Lovětínský rybník 1887

Antonín Chittussi - Lovětínský rybník 1887

na webu Aukce obrazů

Antonín Chittussi patří k největším českým umělcům všech dob. Nejen svým výtvarným odkazem, nýbrž celým životem a uměleckým étosem. Tvořil v době vrcholícího národního obrození a dokázal takříkajíc pohádkovým způsobem dobýt svět jako ten pověstný Honza z pohádky. Tisk, zejména pak Světozor a Zlatá Praha, věnovaly tomuto umělci již za jeho života a tím spíše po jeho předčasné smrti roku 1891 soustavnou péči a dávaly jej za vzor umělecké mládeži.

Podstatný byl u emotivně vypjatého rodáka z Ronova nad Doubravou vztah k rodné zemi. Ač po předcích italského původu, vnímal odmalička ten kouzelný kout české země v úvrati čáslavské roviny mezi Žleby a Třemošnicí, údolí pod dávnou zříceninou Lichnice, s kulisou pravěkých Železných hor. Již jako dítě kreslil, toulal se po okolí směrem k Mladoticům i dále a básnil o krajině. Tam se rodila velikost jeho umění, které zprvu ovlivňovali zásadně spolužáci Mikoláš Aleš a František Ženíšek. Chittussi se po víc jak desetiletých studiích zaměřil výlučně na krajinomalbu, dokázal navázat na krajinářský odkaz Adolfa Kosárka a v kontextu aktuálních krajinářských směrů francouzských rozhojnit romantický poměr ke krajině o bytostný realismus a impresívní verismus. Jeho krajiny byly s postupující zralostí čím dál věrohodnější, pronikavé i senzitivně melancholické, zažíhaly v divákovi novou citlivost ke krajině coby ozvuku vlastních duševních stavů. Sám Chittussi napsal, že mu nejednou pohled na krajinu kolem rodiště vháněl slzy do očí.

Tak jako Bedřich Smetana kongeniálním způsobem zhudebnil národní témata v cyklu Má vlast, vymaloval Chittussi podstatu zadumanosti naší krajiny, její baladičnost i dřímající sílu v celé řadě českých rybníků. Dá se zjednodušeně říci, že emblematickým obrazem Antonína Chittussiho je česká krajina s některým z přečetných rybníků. Jimi se ostatně pyšnila již ve středověku a zlatý věk Rožmberků či Pernštejnů je protkán rybničním stavitelstvím i hojností úrody. Chittussi samozřejmě cítil téma jako malíř a vztah země a nebe, duality vlastního já a světa nad ním, mu byl dobrou základnou pro malířské meditace. Trefně připomíná prof. Prahl, že „malíř postihuje všestranně genia loci těchto míst kulturní krajiny, kdy se do sebe zahleděné, věkovité rybníky obejdou bez výslovné přítomnosti lidí obvykle naznačených siluetou vzdálených staveb nebo ještě lépe osamělého obydlí“.

K nejslavnějším patří jistě Svatovítský, Lásenický nebo Kapří, rovněž tak Utopenec či Vajgar. Mimořádně vznešený a formátem vskutku reprezentativní Lovětínský rybník z vrcholného období po polovině osmdesátých let se objevil ze zapomění po velké Chittussiho výstavě pořádané Národní galerií v Praze roku 1996. Bývá tomu ostatně tak pravidelně, že po velkých monografických výstavách se po mnoha dekádách vynoří ze soukromí tak vzácné obrazy. Autor výstavy a chittussovský specialista profesor Roman Prahl obraz posoudil již roku 2001, následně byl obraz několikrát vystavován a publikován ( Má vlast, Jízdárna Pražského hradu, 2015), přičemž naposledy jej prof. Prahl včlenil do souborného katalogu v knize vydané roku 2019. Jde o galerijní sběratelsky unikátní exponát vystavený poprvé hned krátce po svém vzniku ve slavném salonu Mikuláše Lehmanna v Praze roku 1887, jak dokládá i originální dobový štítek. Motiv nedaleko rodiště znal od dětství, chodíval podél Lovětínského potoka, nahoru na Lichnici, příkrou roklí, která hověla střídání jeho temperamentu proslulého výbušností a náhlým sebepohroužením. Z mládí existuje i báseň vážící se přímo k této lokalitě:

Pověstná rokle napravo zeje, bývalé hrůzy prosta však,

Hlubinou její potůček spěje, za ním obracím dále svůj zrak.

Vine se vískou, probíhá luhy, krásný můj lesní útulek,

Zde tvoří s bystřinou malebné kruhy, až v Doubravě mrou vespolek.

Chráněná krajinná oblast Železné hory patří geologicky i vegetačně k nejúžasnějším místům naší vlasti a její krásy dobře rozpoznal i vyjádřil právě místní rodák Antonín Chittussi. Signovaný Chittussiho Lovětínský rybník v původní stylové adjustaci je ve výborném technickém stavu a náleží bezpochyby k zásadním obrazům české krajinomalby 19. století.