František Kaván - Vypuštěný Malý Tisý 1894

František Kaván - Vypuštěný Malý Tisý 1894

na webu Aukce obrazů

František Kaván patří spolu s Antonínem Slavíčkem a Otakarem Lebedou k největším malířům slavné Mařákovy školy. Novoromantickou snivost a technickou vytříbenost profesora Mařáka velmi dovedně roubovali plenérovou vitalitou modernějších krajin zvěčnělého navrátilce z Paříže Antonína Chittussiho. A právě v jeho stopách chodívali Kaván s Lebedou po Třeboňsku, kde v melancholii podzimu malovali rybniční motivy. Zejména Kaván zde ideálně spojil svou dispozici básníka a malíře, když určitý motiv vyjádřil malbou i básní (Když crčí do vod).

Rok 1894 je z hlediska uměleckého zrání u Kavána klíčový. Tehdy při jarní exkurzi na Okoři vytvořil víc jak deset zcela mimořádných drobných plenérů, které završovaly Chittussiho a předjímaly následný chvatný rozvoj talentu Slavíčkova a Lebedova. Kaván byl tehdy primus a on udával hlavní sílu směřování školy. Bezprecedentně to stvrdil rozměrnou malbou s názvem Podmrak, kterou zakoupil pro stát mecenáš Hlávka a jež byla oceněna na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Tu naplno vykvétá úhrnné Kavánovo mistrovství a sem spadá i na podzim 1894 vytvořená malba Vypuštěný Malý Tisý. Je na prkénku, což dělal tehdy často. Nejen hutně i vznosně nanesená malba, nýbrž i ta podložka vyjadřují trefně námět i ladění obrazu. Jádro země, vanutí vzduchu i nejednoznačnost viděného výseku v jakoby posunutém fokusu předjímají záhadnost viděného v obrazech Preislerových či Šímových. Kaván zde zastupuje tehdy nejmodernější myslitelnou polohu krajinářství nahony vzdálenou epickým pracím Liebscherovým či Jansovým. Nachází se v krajině, kterou nejen vidí, ale především po svém vnímá, rezonuje a skrze ní maluje i veršuje. Je to svým způsobem meditace, zastavení v čase. Ne náhodou nazývá Kaván tehdejší své krátké básně chvilky. Originálně tak pojímá temporytmus krajiny, v níž spojuje trvalé s letmým, těžké s lehkým a rozhojňuje tak pojetí krajinomalby o zásadní symbolistický rozměr. Právě tehdy se počíná jeho afinita k básníkům Moderní revue, s níž následně úzce spolupracuje.

Sběratelsky vzácný obraz Vypuštěný Malý Tisý byl nedílnou součástí jedné z vůbec nejstarších a nejskvělejších kavánovských kolekcí, a to sbírky JUDr. Karla Vancla, autora druhé Kavánovy monografie. On jej také prvně publikoval, a to jak v 1., tak ve 2.vydání své knihy (1959, 1963). Reprodukován byl příznačně spolu s nejvýznamnějším olejem Železné hory z Národní galerie. Visíval ve Vanclově vinohradském bytě v ulici U Kanálky 12, kde bydlel též F. X. Šalda. Tam jej v 70. letech zakoupil význačný pražský sběratel, lékař MUDr. Alexander Brant, od něhož jej získal současný majitel krátce po roce 2000. Následně byl vystavován kupříkladu v Goltzově tvrzi, na Kavánově monografické výstavě v Praze roku 2018 a vícekráte reprodukován v katalozích či knihách. Pozoruhodné postřehy zaznamenali význační kunsthistorici František Kovárna, Ludmila Karlíková či Jitka Boučková.

Obraz galerijní úrovně je v dobrém technickém stavu a představuje zcela unikátní kavánovskou položku.