Otakar Lebeda - Lávka na Okoři 1894

Otakar Lebeda - Lávka na Okoři 1894

na webu Aukce obrazů

Prvnímu sledu Mařákovců dominuje jako vůdčí osobnost František Kaván, jejž po roce 1895 vystřídal Antonín Slavíček. Mladičký frekventant Mařákovy krajinářské speciálky Otakar Lebeda v prvých dvou letech maloval velmi nápadně jako Kaván, avšak rokem 1895 počíná v jeho malířském projevu patrnější rozrůzněnost stylových přístupů, z nichž vzácné jsou ty jakoby optimistické, naplněné idylou venkovského oddechu. Takové byly zřejmě mnohé dny strávené na Okoři v dobré kamarádské soudržnosti a vzájemné kolegiální inspiraci.

Lebeda se v letech 1894 až 1897 účastnil všech jarních školních exkurzí na Okoř a do Zákolan, na Okoř se pak vrátil ještě roku 1899 ke společnému plenéru se Slavíčkem. Na jaře 1894 pověřil profesor Mařák skupinu žáků, aby vyhledala za Prahou lokaci k plenérovému školení. Honsa spolu s Lebedou, Minaříkem a Csordákem vybrali údolí mezi Zákolany a Okoří. V tomto nevelikém prostoru pak po léta utvářeli nový typ krajinomalby.

Dosud nepublikovaný a neznámý obraz je z Okoře. Díky badatelskému úsilí okořského patriota Ing. Arch. Luďka Pivoňky se podařilo lokalizovat motiv, nacházející se uprostřed obce kousek od dnešní zastávky autobusu. Dnešní zděná respektive betonová konstrukce nahradila někdy po roce 1910 starou dřevěnou lávku, která svou rázovitostí přivábila pozorné oko malíře. Je tu třeba zmínit fakt, že Lebeda vícekráte maloval nápadné konstrukce, ať už mosty či lávky, ale též pily nebo rázovitá stavení. Lávku jako spíše malebný typ najdeme i u profesora Mařáka a také u Kavána. Jeho robustní Lávka k Betlému (Motiv z Mrklova) z roku 1893 patří k malbám, jimiž se vykazoval po příjezdu z Krkonoš na Akademii a Lebeda ji mohl znát. Někdy z let 1892-1893 pochází Lebedův olej Chatrč u potoka publikovaný v knize V čem může duše utonout…Trutnov, 2015, s.48, kde vidíme růst malířova zájmu o podhledové záběry a podivná stavení. Na Okoři jej musela tedy zaujmout lávka, ale též nápadný štít v pozadí, rys provázející více Lebedových maleb. Zde jde o obytné stavení statkářů Knotků, kteří na Okoři jsou od dob Bílé hory. Lebeda se zajímal podobně jako Slavíček o historii a vyhledával zajímavé lokace s architektonicky působivými soubory či naopak detaily. Slavíčkův obraz Sad na Okoři datovaný rokem 1894 pocházející ze sbírky Vincence Kramáře a chovaný dnes v Národní galerii má obdobně tenkou barevnou vrstvu, kresebnější základ, sušší monochromnější škálu jako tomu je u tohoto Lebedova obrazu a vznikly zjevně při jedné malířské štaci.

Vzácný raný Lebedův obraz má promyšlenou kompozici s vyváženými skupinami objemů a především typicky lebedovský studenější apartní stříbřitězelený kolorit s jemnými akcenty teplých šedí a běloby. Patří do souboru formátově obdobných plenérů uvedených v soupise z Národní galerie pod čísly 13 – 20. Signatura monogramem štětcem barvou z palety  je intaktní a restaurátorsky ověřena akademickou malířkou Marií Beranovou. Sběratelsky unikátní obraz ukazuje Lebedu coby předního krajináře devadesátých let v jeho plenérovém kuse velké malířské kultury.